co je to airsoft?...
Co je to Airsoft? Airsoft vznikl v Japonsku, jako odpověď na americký Paintball. Původně Japonci vyráběli makety reálných zbraní v měřítku 1:1, které si každý mohl pověsit na zeď jako dekoraci. Postupem času zbraně zdokonalili a "naučili" střílet kuličky. Nejprve po jedné a později i dávkou. Kvůli zvýšení dostřelu byl vynalezen systém hop-up, bez kterého si již dnes nikdo zbraň nedokáže představit. Airsoftové hry Jak již bylo naznačeno, v Airsoftu jde o zbraně a o boj. Stejně jako v Paintballu, jsou v Airsoftu obvykle dvě družstva, která stojí proti sobě. Většinou je úkolem se navzájem eliminovat. Zde si možná říkáte: "Aha, zelený mozky. Vojna je minula, tak dělaj blbiny!". Omyl! Věřte nebo ne, Airsoft je HRA jako každá jiná. Má pravidla a přesný průběh. Ačkoliv po sobě hráči střílí plastikové projektily o průměru 6 nebo 8 mm, jejichž rychlost se pohybuje okolo 100 m/s, nedochází tu prakticky k žádným zraněním
rady pro snipera...
Nejobávanější muž na bojišti. Jediný dobře vycvičený muž dokáže demoralizovat a ohrozit akceschopnost celých jednotek nepřítele. Nikdo neví kdy odstřelovač udeří. Vysocí důstojníci, specialisté, radiooperátoři, nikdo není v bezpečí. Smrt přichází bez varování.
Není to ale práce pro každého, riziko je velmi vysoké. Odstřelovač tráví celé dny v nepřetržitém ohrožení, na nepřátelském území, obklopen lidmi, kteří s ním touží udělat krátký proces. Musí to být silná osobnost, vynikající střelec a mistr v ukrývání a maskování.
Následující text jsou výňatky z výcvikového předpisu odstřelovačů US Marine Corps, zpracovaného Lenem Cacuttem v knize Bojovat. Vybral jsem zejména věci, které můžete uplatnit v airsoftových bojích.
Příprava k pohybu
- zkontrolujte a upravte veškerou kamufláž vlastní osoby, oděvu i výstroje.
- zajistěte, aby vaše vybavení nemohlo chrastit ani zachytit o překážku. U pevněte lepicí páskou volné předměty, jako např. psí známky. Přivažte, přelepte, nebo vypodložte všechny volně visící nebo pohyblivé části výstroje, ale tak, abyste neomezili jejich použitelnost.
- zajistěte aby veškeré oděvní součástky byly měkké, ohebné a pohodlné. Naškrobená uniforma dělá hluk. Pytlovitý oděv se snadno zachytí v podrostu, či za větev. Stáhněte kaničkami kalhoty v pase a u kotníků, aby neplandaly. Jinak ale oděv nestahujte, mohlo by dojít k poruše prokrvení a následně k omrzlinám, nebo zranění.
- noste měkkou čapku, která dává neostrý obraz hlavy. Odstřelovači by neměli používat přilbu. Jednak má typický tvar a také tlumí, nebo zkresluje zvuky, zvláště ve větru.
- omezte veškerou výstroj a vybavení na nezbytné minimum pro danou akci. Váha snižuje rychlost.
Krytí 
Kdykoliv je to možné, pohubujte se za podmínek, které zakryjí vaši přítomnost, jako je temnota, mlha, dým, nebo šero. V zájmu vaší bezpečnosti první pravidlo zní, že prostor vaší činnosti je pod neustálým dozorem nepřítele.
Příprava
Ještě dokud jste v bezpečné pozici, si pečlivě zvolte následující postavení. Pozorujte důkladně všechny známky přítomnosti nepřítele a také riziko odhalení z jeho strany.
Před přemístěním si řádně promyslete a zapamatujte celou trasu k vašemu novému postavení.
Jakmile dosáhnete novou pozici, zastavte se, naslouchejte a pozorujte. Pohyb zvěře a ptáků vás může zradit, proto buďte pokud možno v tichu a klidu.
Terénní překážky
- vysoká tráva. Přímý postup vysokou trávou přitahuje pozornost, protoože tráva se vlní nepřirozeným způsobem. Proto často měňte směr pohybu a pokud možno postupujte, jen když se tráva vlní ve větru.
- silnice. Jsou nebezpečně přehledné. Nikdy nepostupujte podél silnice a pokud to jde, křižujte silnice a železniční náspy přes výpustky. Jinak dávejte přednost terénním zářezů, nebo zatáčkám, kde je přehlednost omezená. Pohybuje se rychle a nehlučně.
- oranice. Pokud to jde, postupujte plížením souběžně s brázdami. Jinak je křižujte na nejnižším místě pole.
Čemu se vyhýbat
Strmé svahy a kamenité úseky. Zde je neustálé nebezpečí nečekaných neodvratných pohybů či zvuků, které mohou prozradit vaši polohu.
Vyvýšená místa a plochy bez rostlinného krytu, kde je váš obrys viditelný i když jste maskováni. Pamatujte, že nepřátelští odstřelovači vyhlížejí vaši siluetu.
Odvrácení pozornosti
Hlasitý zvuk, který působí přelétající letadla, automobilové motory, odvrací pozornost nepřítele. Využijte hluk ke krytí vlastního pohybu.
Maskování
Dobré maskovaní a umění přizpůsobit se okolnímu terénů jsou téměř důležité jako střelecká dovednost. Ve skutečnosti dobře zamaskovaný špatný střelec přežije pravděpodobně déle než nevhodně ukrytý odstřelovač. Při útěku a úhybných manévrech podstatně stoupá význam maskování a ukrývání. Vojáka na útěku se musí skrývat, spát ve dne a přesouvat se v noci. Ale ani krytí tomu nesnižuje důležitost maskování.
Maskování osob má určité základní pravidla, zaměřené k oklamání nejrozšířenějšího čidla na bojišti – lidského oka.
Tvar
Ochranná přilba, torna, zbraň i další nesená výbava, například vysílačka, mají často charakteristický tvar, který se v přírodním prostředí neexistuje. Proto je nutné především rovné linie překrývat přídavnými sítěmi a proužky z maskovací tkaniny. Existují také maskovací elastické přehozy na radiostanice a pro nejrůznější agregáty.
Pušky, samopaly a kulomety mají rovněž charakteristický tvar a často jsou černé barvy. Ačkoliv lze na jejich zamaskování použít speciální povlaky, není vhodné je upevňovat na držadlech, neboť zapříčiňují vyklouznutí zbraně. Zamezují pevnému uchopení zbraně, což se odráží v nepřesné střelbě. Je lepší používat zelené nebo maskovací pásky, (páska je pro zamaskování velmi užitečným pomocníkem).
Lesk
Za starých časů, kdy se nosily mosazné přezky a spony, byl voják viditelný na velkou vzdálenost, neboť všechny parádičky na jeho uniformě odrážely světlo. Přestože většina moderních nosných ústrojí má plastové spony nebo kovové úchytky z antireflexním povrchovou úpravou, vyskytují se i dnes na bojišti lesklé plochy.
Dalekohled, sklíčka kompasu nebo brýle odráží světlo, a proto mohou být používány pouze při spolehlivém ukrytí, stejně jako radiové stanice, jejichž typická zařízení přitahují pozornost. Dalekohled je nutno nosit v pouzdře, stejně jako mapu, složenou tak, aby odkrývala pouze tu část, která je potřebná. Pozornost je nutné věnovat lesklému obalu mapy. Pokožka se také neubrání lesku. V noci odráží měsíční svit, a proto dokonce i vojáci černé pleti musí používat maskovací krém.
Silueta
Tak jako má každá věc svůj tvar, tak i silueta vojáka je tvořena obrysy těla a nesené výstroje. Silueta hlavy a ramen je těžko zaměnitelná a nemá v přírodě obdobu. Proto je hlavním rozpoznávacím znakem lidské postavy. Nezamaskovaná ochrana přilba přitáhne pozornost protivníka.
Použitím místní vegetace lze změnit tvar přilby, zejména horní zaoblení, které je jejím charakteristickým prvkem. K skrytí obrysů ramen se do výstroje zasunují trsy trávy. Bojové vozidlo má také typickou siluetu, a proto i při dobrém zamaskování může být při nevhodném umístění odhaleno, například proti horizontu nebo před světlým pozadím.
a) Chodící keř, vypadá na první pohled efektivně, ale je znemožněn přístup ke střelivu a další přídavné výstroji.
b) Světlý obličej a ruce odráží světlo a vytváří vizi strašidla. Malé množství přírodního materiálu nezakrývá dost.
c) Tak je to správně. Skutečné zamaskování mění charakteristické tvary a zahaluje světlé plochy obličeje a rukou. Na druhé straně je volný přístup k munici a vybavení.
Pachy
Dokonce i plně civilizovaní člověk získá po několika dnech v přírodě velice dobrý čichový cit. Čichem je schopen určit chod automobilového motoru, přípravu teplé stravy v polní kuchyni, pachy lidského těla a vůně čistících prostředků.
Některé pachy je velice těžké maskovat, proto by vojákova mýdla nemněla obsahovat voňavé složky a činnost jako vaření je třeba omezit pouze na denní dobu, kdy jsou jiné zápachy výraznější a vzduch teplejší. Jeden z nejvíce nemaskujících prvků je kouření – pro charakteristický zápach tabáku. Odpadky z kuchyně, stejně jako nedopalky cigaret, by měly být vyváženy mimo trvalé stanoviště. Jejich zakopání je pouze nouzovým řešením, neboť zbytky potravin jsou často vyhrabány zvířaty a mohou být dobrým rozpoznávacím prvkem (napovídající o síle jednotky).
Zvuk
Při hlídkování v terénu je voják schopen způsobit mnoho nejrůznějších zvuků. Mohou mu vrzat boty, chrastit zásobníky v pouzdře na střelivo či nářadí na čistění zbraně. Dokonce i řemení může vydávat zvuk.
Zbraň také sem tam zadrnčí. Vysílání z radiostanice může být v nehlučném prostředí zaslechnuto. Kašel a hovor za jasné noci se rozléhá na velké vzdálenosti. Je nutné dodržovat pravidla bezhlučné činnosti, kde dohodnuté signály nahradí mluvené slovo a nezbytná konverzace se vede pouze šeptem. Řádné uložení výstroje, přitažení klepajících pásků a dalších zvuky vydávajících předmětů a zejména závěrečné celkové úpravy před odchodem na hlídku značně omezí hlučnost při samotné akci. Je-li budována zákopová pozice, strážní by měli být rozmístěni v takové vzdálenosti, aby zjistili nepřítele dříve, než on uslyší kopání.
Přiblížení a vstup do budovy
Pro přípravu akce je důležitá rekognoskace terénu a objektu. Rekognoskace je způsob získávání informací o daném místu incidentu. Místu incidentu se říká lokalitě, kde je předpoklad, že se zde zdržují osoby nebo pachatelé závažné trestné činnosti. Rekognoskace terénu a objektu musí zpravidla zahrnovat souhrn veškerých dostupných informací o daném místě a údaje budou rozšířeny též o stručný nákres této lokality, který bude zachycovat vyvážený výčet možností zejména pro přiblížení a možnost vstupu do objektu. Informace musí přesně identifikovat to místo, na které se bude provádět zákrok, nebo prohlídka budovy, terénu apod. (z praxe jsou známé případy, kdy byl mylně označen jiný objekt).
Popis objektu, určení hlavního vchodu, popis stran. “A“ je vždy hlavní vstup do budovy, a to i v případě, že je do objektu více vchodů, jeden je vždy hlavní. Zbytek je pode hodinových ručiček.
Před zahájením vlastního přiblížení k místu incidentu, je důležité zajištění všech rizikových prostor v bezprostřední blízkosti objektu. Možností, jak tento úkol provést, je součinností spolupráce např. s policii, která provede širší uzávěrku a zajistí veškeré příjezdové komunikace a možné přístupové cesty k místu provádění zákroku. Zásahová skupina bude vycházet z výsledků, které jsou dostupné o místě určení, a sestaví vlastní postup zajištění tak, aby byli pokryty veškeré rizikové sektory v dané oblasti, např. okna, dveře a okolí v blízkosti zájmové budovy. V průběhu přesunu k objektu a zejména při tiché variantě přiblížení, je nutné vyhýbat se takovým překážkám, které jsou v blízkosti, a mohli udělat hluk: Akce by se mohla narušit, a akce by nabrala úplně jiný směr. Zásahová skupina se musí velmi pečlivě seznámit s těmito skutečnostmi a zejména s prostředím, ve kterém se bude pohybovat. Postup bude vyházet z dosažených informací, které si zásahový tým obstaral před zahájením akce.
Nesmíme opomenout roli pozorovatele, nebo umístění odstřelovače, který v případě náhlé změny, v blízkosti objektu bude upozorňovat zásahový team na podobnou skutečnost. Skupina se musí přizpůsobit náhlím změnám, aby neprozradila svoji přítomnost a v případě potřeby zvolila jinou variantu nebo zahájila okamžitý útok na budovu.
Výhled pachatele z okna. Tento případ musí vždy zaznamenat pozorovatel a odstřelovač by měl na změnu měl okamžitě reagovat. Důležité je mít smluvené a nacvičené signály např. OPU zelená: Tento signál je pro odstřelovače který má zelenou, zásahoví tým pouze sníží svoji pozici a jistá další prostory.
Přiblížení k objektu.
První fáze útoku zahrnuje širší zajištění venkovního prostoru před budovou, dalším úkolem je přesun k objektu a přední jištění tvoří vnější uzávěru až do místa vhodné pozice tzv. výchozího bodu.
Tiché přiblížení k objektu nám ve fázi útoku umožní dokonalé využít momentu překvapení. Pachatelé nebo osoby uvnitř objektu nesmí mít tušení že se proti nim vede skutečný zákrok. V případě tiché varianty jsou důležité taktické zásady chování pohybu ve skupině. Obecné zásady jsou především tichá chůze, nášlapy, pomalé pohyby, prvky neverbální komunikace, vzájemné zajišťování a přecházení rizikových prostor atd. K objektu se přibližuje vždy z boku.
Přepady a léčky
Jednotky zvláštního určení operují hluboko v srdci území obsazeného nepřítelem, kde provádějí aktivní i pasivní činnost. Typická pasivní operace zahrnuje zaujetí postavení v naprostém utajení, vybudování skrytého a bezpečného pozorovacího stanoviště a odesílání zpráv o silách a pohybech nepřítele. Aktivní operace jako přepady a léčky vyžadují odlišný druh odvahy, smělost namísto trpělivosti, rozhodnost namísto opatrnosti. Tento díl je věnován operačním technikám sil zvláštního určení a zabývá se prováděním přepadů a léček.
Přepad se člení do těchto fází:
1. Utajený příchod
2. Krátký a intenzivní boj
3. Rychlé odpoutání
4. Urychlený a rozhodný odchod
Přepady slouží ke zničení prostředků a zařízení nepřítele, jako jsou velitelská stanoviště, spojovací uzly a skladiště, dále k ukořistění materiálu, zbraní a braní zajatců. Nebo prostě ke způsobení co největších ztrát a škod nepřítele. Mohou se použít pro záchranu vlastních jednotek nebo spojeneckých partyzánů, a poslouží také k odvedení pozornosti od jiných operací.
Příprava přepadu
Účel akce, druhu objektu a poznatky o nepříteli budou mít vliv na velikost nasazené skupiny. Ale při jakékoliv velikosti se vždy dělí na dvě hlavní části – přepadovou podskupinu a zabezpečovací podskupinu.
Přepadová skupina provádí vlastní akci. Tou jsou vojska, která jdou a zničí zařízení, vysvobodí zajatce, ukradnou plány či šifry nebo udělají cokoliv, co je smyslem akce. Vedle ryzích bojovníků může mít v sestavě experty na demolice, elektroniku nebo kohokoliv kdo je potřeba.
Zabezpečovací skupina zajišuje jejich krytí, zabezpečuje okolí a braní nepřátelským posilám v zapojení do akce, zastavuje případné uprchlíky a kryje odchod přepadové skupiny.
Jednotky zvláštního určení jsou po zásluze pověstní tvrdostí a rozhodností. Žádný z jejích příslušníků netouží zbytečně ztrácet čas, a tak neustále pátrají po potencionálních objektech útoku. Každý z nich je posuzován z hlediska jeho významu, možnosti příchodu a odchodu s přihlédnutím ke vzdálenosti a terénu, potřebné velikosti přepadové skupiny, a pak začíná příprava operace
Místní represálie
Dalším důležitým faktorem je pravděpodobný dopad na spřátelené i ostatní obyvatelstvo v důsledku přepadu. Existují nesčetné příklady poprav desítek místních obyvatel za každého zabitého okupačního vojáka. Zvažování této možnosti je vždy součástí přípravy přepadu, a specialisté na psychologickou válku budou také připraveni plně využít dosažené úspěchy.
Jednoduchost
Přestože plán akce musí být pečlivě zpracován do posledního detailu, musí být v zásadě jednoduchý. Kdyby měl úspěch záviset na souhře mnoha faktorů, pak by změna kteréhokoliv z nich mohla zmařit celou operaci.
Doba akce – denní i roční – je vždy kritickým faktorem. Jestliže je operace jednoduchá a uspořádání objektů útoku je dobře známo, je spíše vhodné operovat za tmy. Nejsou-li zpravodajské poznatky úplné, udeřte za svítání nebo za soumraku.
Odchod
Soumrak je nejvhodnější dobou k odchodu poskytuje vám výhodu posledních minut denního světla k opuštění prostoru samotné operace a tma zpomalí nepřítele při pronásledování. V každém případě však vybírejte čas velmi pečlivě, abyste si zajistili maximální možnou výhodu.
Význam přesného zpravodajského zajištění se jeví samozřejmým a nelze jej přecenit.
Hlavni zdroje poznatků:
Největší význam má místní znalost. Kde je to jen možné, měli by se zverbovat spřátelení místní obyvatelé jako průvodci, a pokud to bezpečnostní situace dovolí , mohou se použít i v samotné přepadové skupině.
Při pohybu k objektu útoku je nutno činit veškerá opatření proti vyzrazení vlastní přítomnosti. Vyhýbejte se jakémukoliv setkaní s nepřítelem, ale pokud dojde k nejhoršímu a střetnete se s ním, musíte zajistit aby jeho ztráty byly 100%
Léčka
Léčka je přepad pohyblivého objektu. Jediný skutečný rozdíl je v tom, že harmonogram operace je neúplný a nespolehlivý. Ani vynikající zpravodajské zdroje nemohou předpovědět skutečnou dobu jednotlivých kroků nepřítele, takže přepadová skupina bude často na místě nějakou dobu před příchodem objektu útoku, což významně zvyšuje riziko prozrazení.
Léčky se zřizují s cílem zničit nebo zajmout živou sílu a materiál nepřítele nebo omezit jejich pohyb. Systematický postup může usměrnit trasy přesunu vojsk či zásobovacích operací nepřítele a donutit jej k soustředění svých pohybů na hlavní silniční a železniční trasy, kde bude mnohem zranitelnější, zvláště za vzduchu. Samostatné železnice jsou vždy relativně odkrytým cílem. Například pouhé odstranění kolejnic zastaví celý systém a naruší dopravu materiálu a vojsk.
Okamžitá léčka
Je plánovaná nacvičená operace podložená zpravodajským hlášením. Za ideálních podmínek byste měli terén prostudovat nejdříve z mapy a leteckých snímků a potom ho osobně prozkoumat. Čím pečlivější bude příprava a čím důkladnější nácvik, tím větší škodu nepříteli způsobíte.
Okamžitá léčka
Používá se tehdy, když znáte směr, odkud se nepřítel přiblíží. Při záměrné léčce to samozřejmě vyžaduje dobrou zpravodajskou znalost úmyslu nepřítele. Přímočarou léčku použijete, když vidíte, co nepřítel dělá. V obou případech však musíte být připraveni, že se nepřítel může nenadále objevit z kteréhokoliv směru. Jinak se může stát, že do léčky padnete sami.
Prostorová léčka
Používá se tehdy, když víte, že nepřítel se přiblíží k postavení, ale nevíte z kterého směru. Prostorovou léčku tvoří několik zálohových skupin, každá čeká v úkrytu v dané ose na nepřítele. Příprava je složitější, protože velice snadno by se mohlo stát, že ve zmatku střílí jeden na druhého. Ale při dobrém řízení můžete vehnat nepřítele z jedné léčky do druhé.
Založení léčky
Léčka se může připravit a uplatnit během několika hodin, nebo to může být dlouhodobá operace uskutečněná po několikadenním hlídkování. Může jí uplatnit hlídka operující hluboko za nepřátelskými liniemi a podporovaná z hlídkové základny, stejně jako průzkumné hlídky, o kterých byla řeč dříve.
Typické prostory pro léčku jsou následující:
Známé trasy, které nepřítel pravidelně používá
Týlové nepřátelské prostory, jako zásobování vodou, sklady atd.
Významné body na mapě: mosty, křižovatky, silnice
Přístup k vlastním obranným postavením
Přístup k vesnicím
Budete-li muset zalehnout a čekat déle než jednu noc, budete muset rozdělit své lidi do dvou skupin – jedna obsadí léčku a druhá bude odpočívat. Musíte být nudné hodiny ve střehu, pozorovat výhled a nepolevovat. Jestliže posádka zálohy klímá, často se z lovce stane štvanec.
Individuální kázeň je životně důležitá proto:
Přesun do zálohy musí být tichý a postřehnutelný
Hluk a pohyb omezte na minimum
Nekašlete, nefrkejte, nevrte se
Nevařte, mějte tedy dostatek studené potravy
Mějte zbraně v pohotovosti
Posádka léčky je většinou rozdělena do několika družstev. Úderná skupina má za úkol boj ze zálohy. Ochranná skupina na křídle dává včasnou výstrahu o postupujícím nepříteli a braní nepřátelskému útoku z křídla. Může také zabránit nepřátelských vojáků z bojového prostoru. Zadní ochranná skupina chrání týl úderné skupiny a střeží ostatní výzbroj skupiny.
Místo kde léčku postavíte by mělo:
Být skryté nepříteli
Být bez zjevné únikové cesty
Poskytnout vám krytý přístup a ústup
Umožnit včasné varování před blížícím se nepřítelem
Mít dobré palebné pole
Důvody možného selhání léčky:
Cvakot napínání kohoutku, natahování závěrů
Zvuk rádia ze smrtící zóny
Nedostatečné maskování
Příliš mnoho pohybů v postavení
Nedostatečné spojení mezi skupinami
Zaseknutí zbraně
Příliš časné zahájení palby
Všichni střílejí na stejný cíl, část nepřátel není zasažena
systém hop-up...
Zpětné rotace se dosáhne pomocí gumové resp. silikonové překážky, která se nachází ve vrchní části začátku hlavně, o kterou zavadí kulička. Tření na vrchní části kuličky je větší na spodní části a proto dochází k rotaci kuličky.
Rotace pomáhá kuličce se při letu bránit gravitační síle ,která ji táhne dolů. Proto má rotující kulička ve srovnání s nerotující větší dolet. V základě tohoto principu je fyzikální princip Bernulliho, ten který vysvětluje teorii síly nadnášecí křídla.
Když rotující kulička prochází atmosférou hustota vzduchu nad kuličkou je nižší, než pod ní. Proto vzniká síla, která zvedá kuličku,která se brání gravitační síle, která působí na každý předmět dle známé formule 9.81m/s².
Náhražka zásobníku
Upozornění :
- vhodné jen pro zbraně jejichž zásobník má kapacitu menší než 40 BB
- zásobník zbraně musí mít systém : stáhnu pružinu, sypu (kuličky jdou do zásobníku bez odporu pružiny)
Od prvního vystříleného zásobníku jsem začal pociťovat potřebu dalšího zásobníku, ale protože jsem samozřejmě švorc (a náhradní zásobníky nejsou levná záležitost), musel jsem se uchýlit k náhradnímu řešení.Nejdřív jsem hledal na internetu, ale všechny ty návody a udělátka se mi nezamlouvaly.
Tak sem se rozhodl vyrobit si něco sám. Potřeboval jsem něco, aby se v tom dali přenášet kuličky a abych pak mohl rychle dobít zásobník. No a po několika minutách to bylo na světě.Nejdřív jsem si vyrobil jedno na zkoušku a pak když jsem sehnal další matroš, začal jsem s výrobou ve velkém a mě na míru. Je to vlastně dost podobné ládovačce tlačáku...
Připravíme si :
- gumovou hadičku o (vnitřním) průměru min. 6,1 mm (prostě aby se tam vešla kulička) a o délce minimálně 0,5 m (aby se z toho dalo vůbec něco vyrobit). Hadička ať je pokud možno průhledná.
- izolepu (nejlépe černou a kvalitní)
- vlasec nebo nějaký tenký provázek
- kousek tvrdého papíru
- hmoždinky nebo cokoliv co se vám zdá dobré jako víčko
- a nějaký ty nástroje jako nůžky,pilku,...
Poznámka :
Délka hadičky bude samozřejmě taková, kolik kuliček do ní chcete uložit.
Postup :
1. Hadičku propláchněte a umyjte aby byla čistá
Čistá a propláchnutá hadička
2. Vyrobte si zátku, já ji vyrobil tak, že jsem z hmoždinky do zdi o správném průměru uřízl krček.
Špunt vyrobený z hmoždinky
3. Hadičku naplňte tolika kuličkama na kolik je váš zásobník (např. 30 kuliček) a zašpuntujte. Podívejte se jak daleko sahají kuličky a špunt. Hadičku nařezejte na menší kusy o příslušné délce (kuličky+špunt)
4. Uděláme záslepku na jednom konci hadičky. Ustříhněte si kousek papíru o průměru hadičky, přiložte ho na její konec a oblebte izolepou (papírek je tam proto, aby se kuličky nelepily na izolepu)
Hadička na jednom konci zaslepená
5. K zátce přidělejte vlasec a jeho druhý konec přilepte k hadičce, protože v boji byste zátku lehce stratili.
Tím je práce hotová, když pak v boji vyprázníte zásobník, můžete ho lehce a rychle dobít touto hadičkou.
Takhle si můžete udělat x hadiček a i když samozřejmě nenahradí pravý zásobník, přebíjení je stále 5x rychlejší než vytáhnout pytlík s kuličkama a začít ládovat. Pak na vás ještě zaútočí a vy v panice pytlík upustíte a třeba 500 kuliček je v pr...., kdežto když upustíte hadičku, ztratíte jich pár. A v neposlední řadě ušetříte peníze za další zásobník. Související fotky
 
hadičky 1. generace | 2. generace
 
srovnání generací | pouzdro na hadičky Zlepšení čínské brokárny je tam i hop up Tento článek je věnovaný klasické ťamanské brokovnici, která je níže vyfocena. Budu v něm psát o všech vylepšeních, úpravách, vadách a plno jiných věcí.
toto je brokovnice hned po zakoupení (bez žádných úprav, váha asi 0,5kg) 
toto je "vytuněná" brokovnice (hop-up, nástřik, hliníkové soušástky, baterka, zátěže, atd., váha asi 1.5kg)
první úprava: První věc co bych udělal na brokovnici hned potom co bych si ji koupil je, dát si tam nějáký špagát nebo řemen. Je to velice užitečná věc, ať už si potřebujete honem zapálit granát a nemáte ji kde odložit, nebo ji jen tak potřebujete někam pověsit. To už je jedno k čemu se bude hodit, ale hodit se bude určitě.
nástřik : Dále bych si spravil vzhled. Jsou dva účiné zbůsoby, jak zamaskovat brokovnici. >Ten první je si ji podle své chuti nastříkat sprejem. Doporučuju černou nebo nějáké tmavší barvy. >Ten druhý způsob je si ji celou oblepit hadrovou páskou (používá se na hokejky). Nevím, co je lepší. Když je nastříkaná tak vypadá více reálně. Páska se zase neleskne a může se na ní různě maskovat pastelama.
toto je brokovnice lepená páskou
toto je brokovnice nastříkaná sprejem
další vnější úpravy: K dalším vnějším úpravám bych určitě přiřadil přidání baterky, laseru a škrtátka. Tak první k té baterce. Přidělání baterky se dá určitě řešit mnoha způsoby, ale dva jsou opravdu originální. >Zaprvé se baterka může zastrčit do díry, která vznikne odejmutím takového malého kolečka ve spodní části koncovky. Koncovka je ten malý díl, který se nachází na úplném konci brokovnice a spojuje horní a dolní "trubku". >Zadruhé se dá nasadit podél brokovnice do nějákých kroužků, které jsou k brokovnici připevněny pomocí lepící pásky. Těmi kroužky mohou být vršky od plastové flašky seříznuté do kroužku. >Laser se dá připevnit obyčejnýma gumičkama, ale tak aby byl hodně silně pritisknutý k brokovnici. Když ho pak chcete zapnout, tak ho stačí jen otočit tím knoflíkem ke stěně brokovnice. Knoflík se stlačí a laser bude svítit. >No a ještě k tomu škrtátku. Dá se nalepit celkem všude, hlavně aby bylo po ruce když budete potřebovat hodit nějáký ten granát. Já jsem si ho dal na pravou stranu brokovnice a celkem se mi tam hodí.
baterka ve spodní části koncovky
toto je s kroužkem (nasazena)
toto je s kroužkem (vysazena)
škrtátko
údržba Mezi jednu z nejzákladnějších údržeb patří údržba o bubínek. Když si koupíte novou brokovnici (a to platí i u ostatních ťamanských zbraní), tak máte čerstvě namazaný bubínek. Tenhle mastný bubínek "od výroby" vám vydrží na hodně krátkou dobu. Takže doporučuji ho jednou za čas natřít trochu vazelinou. Pokud ho totiš necháte na "suchu", tak se vám znatelně sníží výkon brokovnice a taky může dojít k zbytečnému skažení bubínku, tím že se to gumové těsnění postupně sedře.
zátěže : Pokud někomu nestačí jen pár venkovních úprav, tak se může pustit do úprav vnitřních. Aby tak mohl učinit, musí rozebrat brokovnici. K rozebírání tu asi nemá cenu nic říkat, i když se zdá na první pohlet složité. Ale šikovný airsofťák si s tím určitě poradí. První zátěž se dá dát hned do rukojeti. Pokud rozeberete rukojeť, tak tam naleznete něco jako kus betonu, který se navíc drolí. Já jsem ten beton hned vyhodil a místo toho jsem tam vložil opracované olovo o stejné velikosti.
rukojeť se závažím z olova (váha asi kolem 0.4kg)
Zátěže se dají dát do brokovnice skoro všude. Já jsem se ale sám přesvěčil, že nejlepšií využité místo pro zátěž je ta spodní "trubka", která se táhne souběžně s horní "trubkou" až ke koncovce. Vleze se tam toho opravdu hodně. Jaký styl naskládání zátěže zvolíte záleží na vás. Já jsem nařezal 6 hřebíků o průměru 6 mm, a délce kolem 10 cm (záleží na tom jak se vám tam vlezou). Slepil jsem je páskou k sobě a vznikly jakési "šestihrané zátěže". Tyto zátěže jsem použil dvakrát.
Pokud si chcete dobře zatížit brokovnici, tak doporučuji si na to sehnat opravdu něco těžkého (nejlepší kousky olova). Já jsem použil olovo a železo.
a NOVĚ!!!
výroba součástek z plastu :
Tuhle ťamanskou brokovnici vlastním už více než rok a neznám nikoho komu by se za tu čí kratší dobu ani jednou nezničila. Některé vydržely i 8 měsíců a některé se skazily hned za 4 dny. Je to téměř jedna a ta samá vada. Vždy se zlomí součástka kterou nazývám "jistítko". Jistítko zaručuje, že bubínek po natáhnutí zůstane natáhlý do doby výstřelu. Tuhle součástku ("jistítko") jsem viděl zlomenou nejmíň tisíckrát. Dělal jsem hodně experimentů, jak předejít zlomení, ale většinou neúspěšně. Až jsem se rozhodl ji z něčeho vyrobit. Před tím jsem tu psal o výrobě z hliníku ale stojí to taky za nic. Po nějáké době ten hliník sedře spodní část bubínku. Momentálně jistítko vyrábím z tvrdého plastu od odpadové trubky. Zatím to všechno perfektně funguje. (fotky ještě nejsou ale dám je tu později) Je to zatim nejlepši a nejjednoduší způsob, který jsem zkusil. Vybroušení mě trvalo asi jen 15min.
jak zlepšit součástky aby se nelámaly
Toto zlepšení se týká především jistítka. Duté místo v jistítku a ostatních součástkách zpevněte něčím pevným např. dá se to zpevnit tavnou pistolí (do dutých míst se "nalije" umělá hmota), nebo nějákým kovem (olovo, atd. - ale není to ještě vyzkoušené). Tento způsob není ještě ověřený, tudíš nevíme jestli to bude fungovat.
jak udělat hop-up
Takže než bych začal, tak bych chtěl zmínit že při tomto zlepšení záleží hodně na přesnosti, ale není to vůbec nic těžkého vyrobit. postup se skládá z několika kroků: 1) Jako první věc musíte rozebrat brokovnici a vyndat z ní takovou tu trubičku, která je v hlavni. Trubička se dá rozložit na 3 části...my budeme potřebovat hned tu první (je v ní taková bílá guma, aby zastavila kuličku před vypadnutím).
část trubicky, kterou budeme potřebovat
2) Aby celý hop-up vůbec fungoval, tak ho musíte umístit hned na začátek (hned za tu bílou gumičku - asi 3-5mm za ni). Takže hned za tou gumou vyvrtáme do trubičky malou díru. Na tu díru pak přilepíte matku. Matku přilepte dokola důkladně aby neunikal žádný vzduch škvírkama mezi matkou a trubičkou (mohlo by to dost ovlivnit střelu). Až budete mít matku přilepenou, tak díru do trubičky zvěčte (ALE NE ZAS TOLIK ABY SE V MATCE TEN ŠROUB NEPROTOČIL AŽ DO TRUBIČKY - jinak by se ta kulička v trubičce zasekla - vždycky si tam kousek te trubičky nechte ať víte kdy už dál nejde točit šroubem!!!)
trubička s vyvrtanou dírou dovnitř a přilepenou matkou
3)Potom už stačí jen na spodek šroubu přilepit nějákou tenkou gumičku (né moc tvrdou). Šroub i s gumičkou zašroubujete do matky a můžete testovat a zkoušet co tahle věcička vlastne umí. Aby jste při štelování hop-upu neměli problém, tak musíte tu gumičku nalepit přesně do prostřed. Gumičku jsem ke šroubu lepil sekundovým lepidlem a matku k trubičce jsem k sobě přitavil tavnou pistolí, ale klidně to může být i nějákým obyčejným lepidlem nebo tím sekunďákem. Ještě aby se to celé dalo dát vůbec do brokovnice a aby jste s hop-upem mohli štelovat hned tak musíte do brokovnice udělat menší díru.
takhle to vypadá v brokovnici
při pohledu trubičkou vidíte vyčnívající gumičku
ještě pohled z boku
S hop-upem má brokovnice dvakrát delší dostřel. Měřil jsem kolik brokovnice dostřelí: nevylepšená hned nově koupená má na přesnost dostřel zhruba 25m, s hop-upem mám dostřel na přesnost 40m a více (po vyštelování). Na těch 40m bych samozdřejmě přesně na 1 pokus plechovku netrefil, ale osobu už asi jo. Taky záleží co tam dáte za kule. S 0,20g to střili více rovně a přesněji než s ťamanskýma mrchama, ale myslím si že to do toho nemá moc cenu kupovat. Jo a ještě něco k tomu štelování. Ten šrob je tam proto že když budete mít nahodou jiny typ kuliček tak vám to bude lítat křivo. Když jsem si hop-up udělal poprve tak jsem ho měl vyrobený na žluté ťamanské kule a už tak mi to dalo práci vyštelovat. Musel jsem tu brokovnici nejmíň stokrát rozebrat a složit. Už jenom z toho důvodu se to nevyplácí dělat napevno. S tím šroubem stačí jen potočit nahoru a dolů. Tím více točíte dolů, tak tím potřebujete těší kuličky a čím více nahoru, tak tím lehčí. Ale to už si zkusíte sami. Pokud ten hop-up udělate dobře, tak budete s výsledkama velice spokojeni.
na závěr : Myslím si že tyto úpravy stojí za to, i když je to jenom obyčejná ťamanská brokovnice. Já mám tuto brokovnici už dlouho a sám vím, že pokud se s ní člověk trochu seznámí a vychytá její vady, tak je to docela slušná zbraň za dobré prachy. Také jsem si sám zkusil, že s ní jde posílat na "hřbitov" i ty co mají originální manuální MP5-ky. Tuhle zbraň bych doporučoval zakoupit i zkušeným airsofťákum, kteří mají elektriky s velkým dostřelem. S brokovnicí se dá totiž procvičit trpělivost, maskování než se přiblíží cíl, také se blíže a opatrněji musí dostat k nepřáteli a střílet opravdu jen když je třeba a když je cíl pár metrů na dohled.
vylepšení hlavně
Tak hlaveň je hliníková trubička
1metr dlouhá stojí okolo 50 Kč.
Vnější průměr je 8mm a vnitřní 6,08-6,03mm.
Při převážení, si dejte pozor, aby se vám neohla. Vemte si s sebou pár kulí, ať vyzkoušíte jak je dobrá,
Když do ní kouli hodíte a ona nepropadne, tak radši nebrat.
Dobrou těsnost hlavně poznáte tak, když do ní dáte kuli a jednu stranu
podržíte prstem tak z tý hlavně skoro nepoleze a když prst pustíte, propadne
rychleji. Hodně štěstí, při hledání.
|
